5.9.2021

Schola Gregoriana Pragensis:                                                                                                                                                                         Umělecký vedoucí - David Eben                                                                                                                                                                     Hasan El-Dunia, Ondřej Holub, Jan Kukal, Tomáš Lajtkep, Ondřej Maňour, Michal Medek, Stanislav Předota

Slovo k programu

Koncertní program “Sedm dní na Karlově univerzitě” se pokouší o náčrt hudebního světa studenta pražské univerzity v období zhruba mezi lety 1370 - 1450, jak ho zachycují dokumenty z poloviny 15. století. Období po odeznění husitských válek bylo charakteristické snahou o konsolidaci společnosti po vyčerpávajícím konfliktu. Navazování na předhusitské tradice lze vysledovat i při obnově pražské univerzity.

Program zprostředkovává pestrý obraz oficiální liturgické hudby, duchovní tvorby mladých kleriků i skladeb, které vznikaly v souvislosti se studiem hudební teorie. Program je okořeněn i hudbou čistě zábavnou. Ani ta však nezapře inspiraci v hudbě liturgické.

Hlavním impulsem pro vytvoření tohoto programu jsou dva historické dokumenty, které se týkají hudby sice pouze okrajově, ale velmi dobře se ve svých částečných výpovědích doplňují. Jedná se o Statuta Collegii Beatae Virginis, tedy zakládací listinu a kolejní řád tzv. Rečkovy koleje pražské univerzity, založené 1438. V listině je mimo jiné stanoveno, jaké bohoslužby se mají v koleji slavit a jak se na nich mají studenti podílet. Liturgické povinnosti jsou rozepsány podle průběhu liturgického roku a s přesností na dny. Každý den v týdnu měl navíc své specifické tematické zaměření, které se promítlo do jednotlivých programových bloků.

Druhým pramenem univerzitní hudby jsou soupisy kolejního majetku. Z nich se dozvídáme, že kolej vlastnila několik hudebních rukopisů. Pečlivý správce sbírky opatřil položky v katalogu kustody - útržky textů, které měly jednoznačně identifikovat konkrétní knihu. Často lze určit, z jakého textu vybraný útržek pochází, čímž lze získat přesnější představu o repertoáru celého rukopisu.

Vodítkem pro výběr konkrétních skladeb byla skutečnost, že v soupisech figurují tradiční liturgické knihy i "kancionály" - několik latinských a jeden český. Těžištěm programu jsou proto chorální zpěvy a písně, které zastupují hudbu v oficiálním životě koleje. Latinské písně jsou ovšem produktem mladistvé kreativity soudobých i předchozích generací vzdělanců. Ačkoli se tyto písně tváří mnohdy uměřeně a cudně, hledáním souvislostí mezi starým a novým zákonem demonstrují velkou znalost Bible, kterou oplývali jejich tvůrci.

Hudba byla v životě členů koleje dvousečnou zbraní. Na jedné straně byla liturgická hudba nepostradatelnou částí bohoslužeb, na druhé straně mohly povzbuzovat jiné druhy hudby studenty k neřestem, proto byly v kolejních statutech pravidelně zakazovány hudební nástroje (kromě tichých klávesových nástrojů), zpěv v národních jazycích a světské texty. Avšak i tato tvorba se ve vzdělaneckých komunitách čile šířila.

Středoevropští studenti byli zaujati i polyfonní hudbou a zákonitostmi její kompozice. V traktátech o menzurální notaci figurují názvy francouzských motet, které zde byly patrně známy, třebaže se nedochovaly v notovaných zápisech. Ve střední Evropě však byly francouzské vzory adaptovány na místní podmínky. Umění kompozice nebylo přímo součástí curricula. Studenti se s ním ale ve svém zájmu seznamovali, protože často začínali svou kariéru jako ředitelé škol. V určitém období svého života tedy museli být doslova nositeli liturgické hudby v prostředí zvýšené mariánské úcty a obliby tematicky zaměřených (votivních) bohoslužeb.

***

Půdorys programu sleduje „liturgický týden“ universitního studenta, dle výše zmíněného ustanovení univerzitní koleje (tzv. Rečkovy koleje). Týden má zde následující rozvržení: Pondělky patřily připomínce zesnulých dobrodinců a kolegů, přičemž se mělo vzpomínat jmenovitě na zakladatele koleje Jana Rečka a císaře Zikmunda. Ve čtvrtek bylo v centru liturgie Boží tělo, tj. ve svátost proměněná hostie. Pátek byl tradičně zaměřen na Ježíšovou ukřižování a jeho symbol, sv. kříž. Sobota byla vyhrazena Panně Marii. Ranní mariánská mše v univerzitním prostředí je zřetelným odkazem na karlovsko-arnoštovskou tradici. Neděle je pak slavností Ježíšova vzkříšení, jak se připomíná o nedělích průběžně po celý rok.

Úterý a středa nemají ve statutech jmenovitě přidělené téma. Využili jsme je pro připomínku dvou světců, kteří byli v univerzitním prostředí zvláště ctěni. Pro úterý jsme zvolili svatou Kateřinu, k jejíž cti je doloženo množství nově komponované hudby. Středu věnujeme sv. Martinovi, oblíbenému světci, jehož svátek byl spojen také s koledováním.

V rámci koncertu se střídá vždy „oficiální“ část spojená s bohoslužbou, kde zazní chorální a vícehlasé duchovní zpěvy, a pak část „neoficiální“, spojená spíše se zábavou a společenským životem na kolejích. Zde se uplatní např. vícehlasé skladby francouzského stylu (Moteta Degentis vita a Apolinis ecclipsatur, franc. rondeau s milostným textem Jour a jour) nebo písně rozvažující kriticky o smyslu univerzitního studia (Esto quod expertus sis). Prostor dostane i poněkud odlehčenější světská píseň ve staré češtině.

 

Jan Ciglbauer a David Eben