4.6.2021, 19:30

Dagmar Havlová Veškrnová se narodila v Brně 22. 3. 1953. Po ukončení studia na konzervatoři nastoupila na Janáčkovu akademii múzických umění, kterou zakončila absolutoriem v roce 1975. Ještě v době studia na JAMU si nadané herečky všiml režisér Juraj Herz, který ji přizval k talentovým zkouškám na film Holky z porcelánu. Dagmar, tehdy Veškrnová, vyhrála všechna 3 kola konkurzu a dostala svou první filmovou roli v dnes již kultovním snímku Holky z porcelánu, který z ní rázem udělal novou československou hvězdu (1974). Za nejlepší herecký výkon byla debutující Dagmar Veškrnová odměněna cenou Malé zlaté slunce na Mezinárodním filmovém festivalu v Trutnově. O rok později získala toto ocenění i na MFF v Banské Bystrici za film Holka na zabití. Její filmová kariéra se rozlétla rychlostí komety a Dagmar Veškrnová se stala jednou z nejobsazovanějších filmových hereček s bohatým a široce rozprostřeným hereckým rejstříkem. Filmový publicista Jaroslav Sedláček řekl o jejím talentu: „Opravdu dobrých filmových komiček za těch skoro 115 let československého a českého filmu jsme moc neměli. Ale do extraligy komiček bych dal Natašu Gollovou, Jiřinu Bohdalovou, Ivu Janžurovou a Dagmar Veškrnovou. A když bych ještě porovnal třeba Natašu Gollovou a Dagmar Veškrnovou, tak Nataša Gollová hrála, kdežto Dagmar Veškrnová jako by se tou postavou stala. Když divák nemá šanci poznat, že herečka něco hraje, tak to je opravdu něco vzácného.“

V rozsáhlé filmografii Dagmar Havlové Veškrnové, která čítá více než 50 celovečerních filmů a přes 300 televizních inscenací, najdeme mnoho titulů, jež jsou věnovány dětem. Pro dětského diváka hrála poprvé ve svých čtrnácti letech, kdy na roli Verunky v Karafiátových Broučcích (1968) vypsalo Národní divadlo v Brně konkurz a Dagmar Veškrnová v tomto konkurzu zvítězila.

Mezi nejznámější tituly určené dětskému divákovi, v nichž Dagmar Havlová Veškrnová hrála, patří komedie Věry Plívové-Šimkové Jak se točí Rozmarýny (1977), která nechává nahlédnout do světa filmové branže. Nezapomenutelnou se stala její maminka v televizní minisérii Jindřicha Poláka Chobotnice z druhého patra (1986), jež vzbudila velký divácky ohlas a je dodnes pravidelně reprízována. Do dětských myslí se nezapomenutelně zapsala také další rolí laskavé maminky v šestidílném seriálu Bylo nás pět (1994) nebo postavou lékařky v televizním seriálu Když se slunci nedaří (1995). Dětské i dospělé diváky oslnila rolí krasojezdkyně na koni v seriálu Cirkus Humberto (1988). V televizi Dagmar Havlová Veškrnová natočila řadu pohádek například: Hejkal (1978), O vysoké věži (1978), Ježčí kůže (1978), O hruškách ušatkách a jablíčku parohátku (1979), Jak se tančí brumbambule (1985), O závojích bez nevěst (1983), Andula a pán pětiočko (1983), Princezny nejsou vždy na vdávání (1985), O princezně na klíček (1987), O princi Bečkovi (1988), My se vlka nebojíme (1988), Sedm sestřiček (1988), Království stromů (1989), Jaké vlasy má zlatovláska (1992), Vodnická čertovina (1995), Kulihrášek a zakletá princezna (1995), Šťastný smolař (2012).

Dagmar Havlová Veškrnová je rovněž velmi respektovanou divadelní herečkou. Přestože se na startu své herecké kariéry objevovala ve filmu v rolích komediálního charakteru, na divadle hned zpočátku ztvárňovala postavy dramatické a tragické. Za všechny jmenujme například Táťáňu v Puškinově Oněginovi (1974) nebo Janu v Anouilhově Skřivánkovi (1970). Svoji profesionální divadelní kariéru začala v divadle Husa na provázku. Zde excelovala ve hře Vladimíra Párala Profesionální žena (1974), později přešla do Prahy do Divadla Jiřího Wolkera, kde odehrála řadu významných rolí jako například Kateřinu ve Zkrocení zlé ženy (1978) nebo Checcu v Poprasku na laguně. Od roku 1979 je členkou hereckého souboru Divadla na Vinohradech, kde ztvárnila mnoho náročných rolí vyžadujících vyspělé charakterní herectví. Mezi její nejvýraznější jevištní výkony té doby patří role Lady Macbeth (1991) a Gazdina roba (1992) považovaná kritiky za inscenaci desetiletí, v níž za byla titulní roli odměněna diváckou cenou Alfréd. Hlavní rolí ve Strindbergově Královně Kristině (1995) se dočasně loučila s diváky a za posledních sedm představení byl vybrán výtěžek téměř 5 milionů korun, který Dagmar Havlová Veškrnová poukázala přes svou nadaci VIZE 97 lidem postižený tehdejšími povodněmi.

V roce 1997 se Dagmar Havlová Veškrnová provdala za prezidenta Václava Havla. Přerušila svoji velmi úspěšnou hereckou kariéru, aby se mohla poctivě zhostit úlohy první dámy České republiky. Až do roku 2003 tak plnila povinnosti vyplývající z postavení manželky hlavy státu. V té době neexistoval úřad ombudsmana, a tak první dáma částečně přebírala jeho funkci a vyřizovala různé žádosti občanů o pomoc, kromě plnění společenské a reprezentační úlohy manželky státníka.

V roce 1997 založila Nadaci Dagmar a Václava Havlových VIZE 97, kde jako předsedkyně Správní rady dodnes velmi aktivně působí.

Na jeviště Divadla na Vinohradech se Dagmar Havlová vrátila v roce 2006 rolí Kathlen Hoganové ve hře Israela Horovitze Chvíle pravdy. Po ní následovaly další významné role ze světového repertoáru – Ljubov Raněvská v Čechovově Višňovém sadu (2008), Marie Stuartovna (2010) v Schillerově stejnojmenném dramatu, Roxana (2011) v Kohoutově přepisu Rostandova Cyrana z Bergeracu, Rebeka (2013) v Ibsenově dramatu Rebeka (Rosmersholm), baronka Glembayová-Castelli v Krležově hře Rod Glembayů (2014), Kostelnička v dramatu Gabriely Preissové Její Pastorkyňa (2016) či Eleonora, manželka anglického krále Jindřicha II, v divadelní hře Jamese Goldmana Lev v zimě (2017). Za ztvárnění hlavních rolí získala třikrát ocenění diváků August. Její nejnovější rolí je miliardářka Klára Zachanassianová ve hře Návštěva staré dámy Friedricha Dürrenmatta. 

Na televizní obrazovku se vrátila televizním filmem Kanadská noc (2008) a na filmové plátno filmem Normal (2009) a Vlastníci (2019).

Dagmar Havlová Veškrnová spolupracovala s řadou renomovaných režisérů a scenáristů. Za symbolické spojení můžeme považovat film Odcházení (2011), který Václav Havel napsal pro svoji ženu a také ho sám režíroval. Za poctu vynikající herečce lze považovat povídkovou trilogii Setkání s hvězdou: Dagmar Havlová (2012), kde herečka excelovala ve třech vynikajících hereckých proměnách. Dagmar Havlová Veškrnová rovněž nechyběla v cyklu komorních televizních příběhů Nevinné lži (2013) a v seriálu Sanitka 2 (2013) v roli primářky nemocnice. O rok později získala cenu TýTý za nejoblíbenější herečku.

Dagmar Havlová Veškrnová získala celou řadu ocenění za herecké výkony, ale také za svoji charitativní činnost.

Hornista a dirigent Radek Baborák patří mezi nejvýraznější osobnosti klasické hudební scény. Za více než 25 let sólové kariéry oslovil svým mimořádným muzikantským projevem posluchače v nejvýznamnějších kulturních centrech po celém světě. Mezi jeho dirigentské partnery patří osobnosti jako Daniel Barenboim, Seiji Ozawa, Simon Rattle, Naame Jarvi, James Lewin, Vladimír Askhenazy, James de Priest, Marek Janowski.

Je hostem prestižních festivalů jako Salzburger Osterfestspiele, Maggiomusicale Fiorentino, Pacific Music Festival, Festival Bílé noci v St. Petersburgu, Suntory Hall Chamber music garden, International music festival Utrecht, Julian Rachlin and Friends Dubrovník, LePontes, Jeruzalem chamber music festival, Smetanova Litomyšl, Pražské Jaro.

Jeho koncerty jsou přenášeny a vysílány televizními a rozhlasovými stanicemi jako např. Euro Arts, BR, ARD, NHK, ČT, RTVE. Realizoval řadu nahrávek pro vydavatelství EMI, Supraphon, Exton, Arte Nova, Artesmon, Animal music.

Sólohornistou Berlínské filharmonie byl v sezónách 2003 - 2010. Jako sólista s nimi vystoupil např. se Simonem Rattlem a Ianem Bostrigem (Britten - Serenáda pro tenor, lesní roh a smyčce) v pražském Stavovském divadle s Danielem Barenboimem (Mozart - Koncert D -Dur) v sále berlínské filharmonie (Schumann - koncert pro čtyři lesní rohy), s dirigentem Dmitriem Kitajenkem (Gliere - koncert B - Dur).

Dlouholetá spolupráce s maestrem Seiji Ozawou začala koncertem k zahájení olympiády v Naganu. Baborák se stal členem Saito Kinen Orchestra a Mito Chamber Orchestra, se kterými vystupuje na koncertech v Japonsku , USA nebo Evropě. Pod vedením šéfdirigenta maestra Ozawy s nimi nahrál komplet Mozartových hornových koncertů, Koncertantní sinfonii (Sony) a jako sólista/dirigent dále provedl skladby Haydna, Rossetiho, Hosokawy, Mozarta, Brittena a dalších.Členové Mito Chamber Orchestra iniciovali Baborákův vstup mezi dirigující sólisty, když ho vyzvali k zastoupení indisponovaného Seiji Ozawy na evropském turné orchestru.

Radek Baborák vystoupil jako sólista s orchestry Berlínská Filharmonie, Mnichovská Filharmonie, Orchestr Bavorského rozhlasu, DSO Berlin, RSB Berlin, Bamberští symfonikové, Bach akademie Stuttgart, Berlínští barokní sólisté, Radio France Lyon, Suisse Romande Geneva, Philharmonique de Strassbourge, Helsinki Radio Orch., Petrohradská filharmonie, Moskevská filharmonie, Londýnský královský orchestr, Tonkünstler Orchestra Vídeń, Mozarte um Salzburg, Komorní orchestr Ferenz Liszt, Mito komorní orchestr, Saito Kinen Memorial Orchestra, NHK Symphony Orchestra, RTVE Orchestra Madrid, Philharmonie Arthura Rubinsteina Lodz.

Zcela ojedinělá je Baborákova popularita v Japonsku, kam od roku 1994 pravidelně jezdí na turné, a kde vystoupil s orchestry NHK Symphony Orchestra, Tokyo metropolitan Orchestra, Yomiury Symphony Orchestra, Tokyo Philharmonic Orch., New Japan Phil.Osaka Symph.Orch. a v dalších japonským městech a výjimečných sálech jako Suntory Hall, Bunka Kaikan, Symphony hall, Kitara Hall, Kioi Hall, v Saporu, Nagoyi, Kitakiuschu, Nagasaki.

Pro japonskou nahrávací společnost Octavia records (Exton,Cryston) zrealizoval v průběhu deseti let více než 20 cd titulů, mezi nimi nahrávky J. S. Bacha, které si našli desetisíce posluchačů. CD Baborak Ensemble bylo vyznamenáno cenou japonských kritiků. Výjimečného ohlasu se dostalo nahrávkám Českého hornového sboru s varhaníkem Alešem Bártou ve spolupráci a pod vedením Miloše Boka v úpravách skladeb Antona Brucknera (Bruckner in Catedrale I,II). Dalšími tituly jsou např. recitály s klavíristkou Yoko Kikuchi (Beethoven, French Music) s harfistkou Naoko Yoshino (Réve) nebo sólové cd (Baborak playsetude, NewDimension), Mozartovy a Haydnovy sinfonie (Pražská, Hodiny, Poledne, g-moll) a hornové koncerty s orchestrem Česká Sinfonietta, kde se Baborák představil i jako dirigent.

Významnou a důležitou součástí hudebního života Radka Baboráka je komorní hudba. Založil a umělecky vede soubory Baborak Ensemble v základním obsazení lesní roh a smyčcové kvarteto, Český hornový sbor pokračující v 300 - leté tradici hornové hry v Čechách, smyčcový soubor Pražští komorní sólisté, u jehož zrodu stál v roce v roce 1960 Václav Neumann. Je členem Afflatus Quintet, se kterým získal první cenu na soutěži ARD v Mnichově. Na recitálech vystupuje v duu s klavíristkou Yoko Kukuchi , vítězkou Mozartovi soutěže v Salcburku, s varhaníkem Alešem Bártou a harfenistkou Janou Bouškovou. Je členem souboru Berlín - Mnichov - Vídeň Oktett, spolupracuje s Berlínskými barokními sólisty.

Jako komorní hráč je pravidelně zván ke spolupráci s mimořádnými muzikanty a osobnostmi, mezi něž patří klavíristé Yefim Bronfmann, Andras Schiff, Itamar Golan, Denis Koshukin, Rudolf Buchbinder, Gerhard Opitzhouslisté Julian Rachlin, Janine Jansen, Guy Braunstein, Daishin Kashimoto, Lorenz Nasturica, Boris Brovtsyn, violoncellista Julian Steckel ,flétnista Emmanuel Pahud, hobojisté Albrecht Mayer, Francois Leleux, zpěváci Ian Bostridge, Thomas Quasthoff, Waltraud Mayer.

Radek Baborák působil jako docent v Boloni - Fondazione Arturo Toscanini, profesorsky hostuje na TOHO University Tokyo, Escuela superior de Musica Reina Sophia a vyučuje na HAMU v Praze. Hornové kursy vedl v Německu a Švýcarsku.

Radek Baborák se narodil v Pardubicích v roce 1976 do muzikantské rodiny . V osmi letech začal studovat na lesní roh u profesora Karla Křenka. Pod jeho vedením se stal absolutním vítězem rozhlasové soutěže Concertino Praga, získal 3. cenu na soutěži Pražského Jara, 1. místo v interpretační soutěži soudobé hudby a stal se laureátem Grand Prix Unesco.

Od roku 1990 - 1994 pokračoval ve studiích na Pražské konzervatoři ve třídě profesora Bedřicha Tylšara. Během studií zvítězil na soutěžích v Ženevě - 1993, Markneukirchenu - 1994, ARD v Mnichově - 1994. Obdržel cenu Grammy Classic Award -1 995 a cenu Dawidov.

V osmnácti letech mu bylo nabídnuto místo prvního hornisty v České filharmonii, zcela výjimečně bez konkurzu, na kterém setrval dva roky. V letech 1996 - 2000 působil jako sólohornista Mnichovských filharmoniků. V roce 2001 uzavřel exkluzivní smlouvu u Bamberských Sinfoniků. Jeho působení v orchestrech se uzavřelo v Berlínské filharmonii v sezónách 2003 - 2010.

Pořad ČT "Na plovárně" s Radkem Baborákem zde:

W. A. Mozart: Koncert pro lesní roh a orchestr č. 3 Es dur

  je komorní soubor, složený z vynikajících českých komorních a sólových hráčů, kteří individuálně vystupují na světových pódiích s významnými umělci. Tento komorní soubor byl založen v Praze v roce 2013 a jeho zakladatelem a uměleckým vedoucím je houslista Ondřej Lébr. Arti Allegre vystupuje na koncertech a festivalech především v České republice. Jeho repertoár sestává z děl od baroka až po 21. století.