11.11.2023

Pavel Hůla se narodil 23. ledna 1952 v Praze. Otec Josef Hůla byl houslista, jeden ze zakládajících členů slavného Talichova Českého komorního orchestru. Od šesti let chodil Pavel do hudební školy ve Voršilské ulici k profesoru Eduardu Turečkovi. V roce 1963 získal poprvé 1. cenu na Kocianově houslové soutěži v Ústí nad Orlicí a v roce 1964 se tam o první cenu dělil s Václavem Hudečkem. Po skončení základní školní docházky zároveň s externím studiem na Pražské konzervatoři pokračoval ve studiích na Gymnáziu Jana Nerudy v Hellichově ulici. Souběžně absolvoval cenné soukromé konzultace u prof. Augustina Koláře.

V roce 1969 se stal laureátem mezinárodní rozhlasové soutěže Concertino Praga v oboru klavírního tria s klavíristkou Helenou Snítilovou a violoncellistou Danielem Veisem. Na základě svých soutěžních úspěchů dostal příležitost vystupovat s Pražským studentským orchestrem vedeným Vlastou a Mirko Škampovými. Jako sólista s nimi absolvoval mnoho koncertů u nás i několik tehdy velmi vzácných zájezdů na Západ. V orchestru navíc našel svou celoživotní partnerku manželku Helenu.

V letech 1970 – 1974 studoval na hudební fakultě AMU ve třídě prof. Marie Hlouňové, žačky Jaroslava Kociana, a úspěšně absolvoval celovečerním recitálem za klavírní spolupráce prof. Josefa Hály. V rámci povinné vojenské služby pak působil jako koncertní mistr Symfonického orchestru AUS.

V roce 1975 naskočil do již zavedeného tehdy Nového smyčcového kvarteta, kde nahradil houslistu Pravoslava Kohouta, který po úrazu nemohl již v hraní pokračovat. Kvarteto ve složení Jan Odstrčil – 2. housle, Jiří Najnar – viola a Václav Bernášek – violoncello záhy přijalo do svého názvu jméno houslového virtuóza Jaroslava Kociana. Na postu primária Kocianova kvarteta prožil Pavel Hůla 36 let svého života. Jelikož zároveň pečlivě vedl kroniku, můžeme se v ní dočíst, že za svou kariéru absolvovali Kocianovci 3170 veřejných vystoupení v 31 zemích světa, na repertoáru měli 278 skladeb, z nichž dokonce 36 zaznělo ve světové premiéře. Nejčastěji hráli Dvořákův Americký kvartet op. 96, a to 613 krát! Spolupracovali s bezpočtem významných světových hudebníků na prestižních pódiích i v nahrávacích studiích. Složení kvarteta se částečně obměnilo. Na postu violy hrál od roku 1992 Zbyněk Paďourek a na post druhých houslí nastoupil v roce 2001 Miloš Černý.

U nás i ve světě reprezentovalo Kocianovo kvarteto úspěšně tzv. českou kvartetní školu, zejména po vzoru Smetanova kvarteta, u jehož členů studovalo ještě v rámci postgraduálního studia na AMU. Kocianovci ukončili svou koncertní činnost v roce 2011. Jejich umění však zůstává zaznamenáno na téměř šedesáti nahrávkách pro Český rozhlas a šedesáti CD, z nichž většina vznikla v posledních patnácti letech činnosti kvarteta pro vydavatelství Praga Digitals předního francouzského hudebního kritika Pierra Barbiera. Tato CD se vyznačují objevnou dramaturgií a byla vysoce ceněna mezinárodní odbornou kritikou. Například za nahrávku kompletního kvartetního díla Paula Hindemitha získalo v roce 1997 Kocianovo kvarteto prestižní Cenu Grand Prix Charles Cros v Paříži.

S Kocianovým kvartetem Pavlu Hůlovi kariéra primária ještě neskončila. V roce 2010 byl požádán kolegy z Pražákova kvarteta, zda by nenahradil jejich primária Václava Remeše, který kvůli zdravotním potížím nemohl dále hrát. Pavel Hůla tuto výzvu rád přijal, a tak s  Vlastimilem Holkem, Josefem Klusoněm a Michalem Kaňkou ještě nastudoval dalších 76 pro něj nových skladeb a absolvoval přes 300 koncertů v nejprestižnějších sálech světa. Bohužel mu záhy byla diagnostikována nevyléčitelná nemoc (mnohočetný myelom) a nezbytná léčba se nedala s náročným režimem v kvartetu zvládat. Proto v roce 2015 svou kvartetní kariéru definitivně ukončil.

Vedle kvarteta se Pavel Hůla po celou dobu věnoval i sólovému hraní. V roce 1981 dokonce vystoupil jako sólista s Českou filharmonií pod taktovkou Václava Neumanna. Velmi si považoval například spolupráce s Vladimírem Válkem a SOČRem při rozhlasovém nahrávání Chačaturjanova Houslového koncertu. Hrával pravidelně s komorními orchestry. Jeho klavírními partnery na recitálech či při nahrávání pro Český rozhlas nebo na CD byli Ivan Klánský, Boris Krajný a Petr Jiříkovský. Řadu let hrál s varhanicí Jiřinou Pokornou. Se svým švagrem houslistou Bohumilem Kotmelem vystupoval jako Due virtuosi. Několik let hrál v netradičním uskupení s akordeonistou Ladislavem Horákem a kytaristou Petrem Paulů jako Trojanovo trio. Byl vyhledáván svými kolegy ke spolupráci i v příležitostných uskupeních a to zejména pro svou přirozenou muzikalitu, pohotovost a naprostou hudební spolehlivost.

Jeho ušlechtilý tón můžeme slyšet i v mnohých televizních inscenacích či rozhlasových hrách.

Často hrával se svou dcerou houslistkou Lucií a zetěm violoncellistou Martinem Sedlákem. Velkou radostí pro něj bylo, že i jeho vnoučata Magdalena a Lukáš se úspěšně začínají věnovat hudbě. Všichni si společně v rodinném kvintetu zahráli na několika koncertech.

V letech 1972 až 2000 byl Pavel Hůla členem Pražských komorních sólistů. V roce 2002 pak založil vlastní orchestr Praga Camerata. V souvislosti s vedením tohoto orchestru se začal věnovat i dirigování, které ho přitahovalo už od malička. Orchestr Praga Camerata brzy získal mezinárodní renomé, spolupracoval s významnými sólisty a absolvoval koncertní turné po Japonsku, Španělsku, Francii a mnoho zajímavých koncertních i nahrávacích projektů u nás i v zahraničí.

V roce 2001 se Pavel Hůla vrátil tam, kde slavil své první houslové úspěchy a kam se celý život rád vracel za svými přáteli, a sice na Kocianovu mezinárodní houslovou soutěž v Ústí nad Orlicí, tentokrát jako člen poroty a od roku 2009 jako její předseda. V souvislosti s touto funkcí a působením v Kocianově kvartetu vydal v roce 2018 Nadační fond Mistra Jaroslava Kociana knižní rozhovor Jana Pokorného s Pavlem Hůlou nazvaný „S hudbou, s houslemi, s Kocianem“. V roce 2019 obdržel Pavel Hůla Cenu města Ústí nad Orlicí za dlouhodobý přínos při Kocianově soutěži a propagaci jména Jaroslava Kociana doma i ve světě.

Soustavné pedagogické činnosti se Pavel Hůla dlouho bránil. Byl však velmi oblíbeným lektorem komorní hudby na četných mezinárodních hudebních kurzech. V roce 2006 byl přijat na základě konkurzu na Hudební fakultu AMU jako pedagog houslí s povinností učit i komorní hru. V této činnosti zúročil všechny své bohaté zkušenosti sólového i komorního hráče a zejména v posledních letech, kdy musel omezit svoji koncertní činnost, ho práce se studenty naplňovala. Na jaře 2021 dokončil svou habilitační práci a v lednu 2022 měl být jmenován docentem.

Pavel Hůla prožil svých téměř 70 let naplno. Se svou nemocí statečně bojoval 9 let. Odešel tiše 7. prosince 2021.

Václav Hudeček

zahájil svoji příkladně strmou cestu mezi českou a mezinárodní interpretační elitu v šedesátých letech. Již ve věku patnácti let, jako student Pražské konzervatoře ve třídě prof. Dr. Josefa Micky, dne 12. listopadu 1967 vystoupil na koncertu v Londýně s Royal Philharmonic Orchestra. O den později ho slyšel legendární David Oistrach, předpověděl mu velkou budoucnost a nabídl mu pedagogickou pomoc. Od roku 1970 až do Oistrachovy smrti v roce 1974 byl žákem tohoto velkého Mistra. Zároveň absolvoval studium na pražské Akademii múzických umění ve třídě Prof. Václava Snítila.

   Od svého londýnského debutu vystupoval po celém světě na nejprestižnějších podiích ( Carnegie Hall, Royal Festival Hall, Suntory Hall, Osaka Festival Hall, Sydney Opera ), s nejlepšími světovými orchestry ( Berliner Philharmoniker, Cleveland Symphony Orchestra, NHK Philharmonic Orchestra, Gewandhaus Leipzig, Moskevská státní filharmonie a další ) jakož i na světových festivalech ( Osaka, Salzburg, Istanbul, Perth, Helsinky ).  K  odkazu Davida Oistracha a dalších velikánů ruské houslové školy se stále hlásí. A tak cílevědomě spolupracuje i dnes s nositeli tradic Oistracha, Kogana a Sitkovetského, jak dokazují jejich společné nahrávky.      Hudečkovo sympatické vystupování a zejména styl jeho hry spojující technickou suverenitu s vervně tvořeným a emocionálně bohatým tónem a s radostí, kterou dovede nezaměnitelným způsobem přenášet do publika, okouzluje obecenstvo bez rozdílu věku. Jeho nahrávka Vivaldiho Le Quattro Stagioni s dirigentem Pavlem Koganem je od roku 1992 stále nejúspěšnější produkcí v České republice a interpret za ni obdržel zlatou a v roce 1997 platinovou desku. Rovněž za další svoje nahrávky  obdržel interpret zlaté desky.

  Václav Hudeček se nevěnuje jen kompozicím starých mistrů, ale rozšiřuje své repertoárové spektrum o díla XX. století (Janáček, Prokofjev) a skladby soudobých českých autorů (Kymlička, Fišer, Mácha).

  Systematicky se stará o pomoc nastupující české interpretační generaci a to jak každoročním pořádáním letních houslových kurzů v Luhačovicích , tak představováním těch nejlepších jako hostů na svých koncertech. v rámci tradičních vánočních turné, nebo na Hudečkem pořádaných Svátcích hudby v kostele sv. Šimona a Judy  Praze.

   V roce 2007 u příležitosti státního svátku 28.října udělil prezident republiky Václav Klaus V. Hudečkovi vysoké státní vyznamenání „Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění“.

   V roce 2012 obdržel při příležitosti životního jubilea stříbrnou medaili hlavního města Prahy z rukou primátora Doc. MUDr. Bohuslava  Svobody. O dva roky později se stal čestným občanem Prahy 2.

Od roku 2013 zastává funkci předsedy odborné poroty Mezinárodní houslové soutěže PhDr. Josefa Micky.

   V roce 2015 obdržel jako zatím jediný Čech v historii od prezidenta Italské republiky prestižní vyznamenání Řád rytíře italské hvězdy  „Cavaliere dell’Ordine della Stella d‘Italia“. V roce 2022 získal Čestné občanství hlavního města Prahy,  které mu bylo  uděleno jako zvláštní projev úcty a ocenění mimořádných zásluh o šíření českého hudebního umění a věhlasu hlavního města Prahy ve světě.

Houslistka LUCIE SEDLÁKOVÁ HŮLOVÁ je absolventkou Konzervatoře v Praze ve třídě Dany Vlachové a hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze u prof. Jiřího Tomáška. Na svém kontě má řadu úspěšných sólových vystoupení s různými partnery i orchestry, je vyhledávanou komorní hráčkou a věnuje se též pedagogické činnosti.

Se svým manželem, violoncellistou Martinem Sedlákem tvoří České smyčcové duo a spolu se svými dvěma dětmi Magdalenou a Lukášem všichni příležitostně vystupují jako Sedlák Virtuosi.

V roce 1998 Lucie s Martinem založili klavírní trio Kinsky Trio Prague, kde nyní hrají s klavíristkou Veronikou Böhmovou a slaví úspěchy na domácích i zahraničních pódiích.

Lucie intenzivně spolupracovala se svým otcem, houslistou Pavlem Hůlou. Po jeho úmrtí se ujala uměleckého vedení komorního orchestru Praga Camerata, jehož členkou a sólistkou byla již od jeho založení v roce 2001. Několik sezón působila v mládežnických orchestrech (Orchestr Evropské unie, UBS Verbier Festival Orchestra), kde spolupracovala s nejslavnějšími světovými dirigenty a sólisty. Se všemi těmito soubory absolvovala již stovky koncertů po celém světě v prestižních koncertních síních. Natočila několik CD, zejména pro francouzské vydavatelství Praga Digitals, vysoce hodnocených mezinárodní odbornou kritikou.

Od r. 2012 je lektorkou a od r. 2019 i uměleckou vedoucí mezinárodních kurzů komorní hudby „PELLEGRINA s Kinsky triem a přáteli“. 

Zabývá se také historicky poučenou interpretací staré hudby. V této oblasti spolupracuje s renomovanými soubory (např. Musica Florea, Capella Regia, Collegium 1704, Capella Ornamentata aj.) a sólisty. V roce 2020 spolu s Jaroslavem Tůmou nahráli kompletní cyklus Biberových Růžencových sonát v původních skordaturách a na dobové nástroje na 2CD pro vydavatelství ARTA. Toto album bylo co do dramaturgického přínosu v časopisu Harmonie označeno dokonce jako „nejlepší český houslový projekt roku 2020.“ 

Violoncellista MARTIN SEDLÁK vystudoval Konzervatoř v Praze (prof. Václav Jírovec) a hudební fakultu AMU (prof. Josef Chuchro). Má za sebou řadu mistrovských kurzů u světově proslulých violoncellistů naší doby jako jsou Miloš Mlejnik, Elias Arizcuren, Tobias Kühne, Miklós Perényi a Mstislav Rostropovič. M. Rostropovič o něm řekl: „Je to cellista, který dokonale ovládá svůj nástroj“.

V roce 1996 se stal laureátem Mezinárodní violoncellové soutěže v Liezenu v Rakousku (2. cena). Na podzim téhož roku byl semifinalistou Mezinárodní violoncellové soutěže Dr. Luise Sigalla v Chile. V roce 1997 zvítězil v soutěži Nadace Bohuslava Martinů (1. cena) a současně získal zvláštní cenu za nejlepší provedení skladby B. Martinů. V roce 1998 byl jako sólista zařazen na prestižní listinu mladých Českého hudebního fondu. V roce 1998 a 1999 získal v rámci Mezinárodní letní akademie v rakouském Semmeringu dvě první ceny v soutěži o nejlepší interpretaci díla B. Martinů jednak jako sólista a také v duu s Lucií Hůlovou.

Od roku 2001 do roku 2003 byl členem a také koncertním mistrem UBS Verbier Festival Orchestra vedeného Jamesem Levinem, a  v letech 2005-7 UBS Verbier Chamber Orchestra. S těmito tělesy koncertoval v nejprestižnějších koncertních síních po celém světě, proslulou Carnegie Hall v New Yorku nevyjímaje. Spolupracoval dva roky se světoznámým houslistou Maximem Vengerovem. V rámci celosvětového turné s ním vystoupil například v Carnegie Hall New York, Musicverain Wien, Concertgebouw Amsterdam, Royal Albert Hall London, Tokyo Opera City a jinde.

Martin Sedlák je kromě sólové hry také vyhledávaným komorním hráčem. Je členem Českého smyčcového dua s houslistkou Lucií Hůlovou a klavírního tria Kinsky Trio Prague (housle, violoncello a klavír). Společně s Lucií je uměleckým vedoucím a sólistou komorního orchestru Praga Camerata. Spolupracuje také s jazzovým triem v projektu „Grand Tango“. Jako sólista a komorní hráč vystupoval téměř ve všech státech Evropy, ale také v Mexiku, Chile, Argentině, Rusku, Jordánsku, Sýrii, Egyptě, Seychelských ostrovech, Japonsku, Koreji, USA a Kanadě. Na svém kontě má již řadu CD pro vydavatelství Musicvars, Praga Digitals a EMI.  Martin Sedlák pravidelně nahrává pro Český rozhlas (přes 20 titulů) a nahrával také pro rakouský rozhlas ÖRF 1 (B. Martinů). Od r. 2012 je lektorem a od r. 2019 s manželkou Lucií i vedoucím mezinárodních kurzů komorní hudby „PELLEGRINA s Kinsky triem a přáteli“. Hraje na violoncella F. A. Homolky z roku 1859 a O. F. Špidlena z roku 1928.

V poslední době vystupují Lucie a Martin na svých koncertech i se svými dvěma dětmi, které považují hudbu a hraní na nástroje za běžnou součást života. Osmnáctiletá Magdalena hraje od pěti let na klavír a od šesti let na housle. Je studentkou Gymnázia a Hudební školy hl. m. Prahy, kde studuje hru na housle u Jiřího Fišera. Patnáctiletý Lukáš hraje od pěti let na violoncello. Získal již několik prvních cen na mezinárodních violoncellových soutěžích (Pro Bohemia Ostrava, O cenu Gustava Mahlera Jihlava, Jana Vychytila Praha, aj.). Nyní je rovněž studentem Gymnázia a Hudební školy hl. m. Prahy ve třídě Martina Škampy. Lukáš i Magdalena mají již i bohaté zkušenosti v oblasti komorní hudby. V rámci hudební školy hráli v klavírním triu, s nímž získali i několik ocenění v soutěžích. Vystupovali např. na festivalech Smetanova Litomyšl, Hudební festival Antonína Dvořáka v Příbrami a spolu s rodiči absolvovali pod názvem Sedlák Virtuosi i první koncertní turné ve Španělsku, v Nizozemí a Anglii.

Michal Kaňka                                                                                                                                                                                                                       se narodil v roce 1960 v Praze. Na cello začal hrát ve svých sedmi letech. Během svých studií na pražské AMU se zúčastnil mistrovských kurzů nesoucí jméno Pjatigorského v Los Angeles, kde vyučovali André Navarra a Paul Tortelier. V roce 1982 získal M. Kaňka významné ocenění v Čajkovského mezinárodní interpretační soutěži v Moskvě a o rok později vyhrál soutěž Pražského jara. V roce 1986 vyhrál ve své kategorii prestižní soutěži ARD v Mnichově. Vystupoval s předními orchestry Evropy, mezi nimiž jsou Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu a rozhlasový orchestr v Berlíně, Komorní orchestr v Lausanne a přední domácí tělesa. M. Kaňka se rovněž věnuje komorní hře. Jako člen Pražákova kvarteta vystoupil na předních světových pódiích v celém světě a nahrál řadu CD. Hraje na vynikající nástroj z dílny Giovanniho Grancina v Miláně, který vznikl v roce 1710.

Arti Allegre                                                                                                                                                                                                                           je komorní ensemble složený z vynikajících sólistů a komorních hráčů, kteří koncertují v různých komorních uskupeních po celém světě (např. Česká filharmonie, Luzernský festivalový orchestr, Mahlerův komorní orchestr, Heroldovo smyčcové kvarteto, Doležalovo smyčcové kvarteto, Sukův komorní orchestr, Prague Philharmonia, Orchestr Českého rozhlasu, Irský komorní orchestr a další). Tento ensemble založil v Praze v roce 2013 jeho umělecký vedoucí, houslista
Ondřej Lébr. Vystupovali se sólisty jako je Václav Hudeček, Radek Baborák, Miroslav Sekera, Karel Untermüller, Ladislav Horák, Mirco Patarini aj. Arti Allegre vystupuje na koncertech a hudebních festivalech v České republice, Německu či Švýcarsku a jeho repertoár sahá od baroka po 21. století.
V červnu 2023 vystoupí Arti Allegre spolu se sólistou Radkem Baborákem na závěrečném koncertě hudebního festivalu Antonína Dvořáka v Příbrami.